conquista
conquista [konkis-, špan. dobývání], č. též nesprávně konkvista - ozn. pro dobytí a ovládnutí Nového světa Španěly. Obsazování nových zemí začal K. Kolumbus na Hispaniole (dnešní Haiti), kterou úplně podmanil N. de Ovando na zač. 16.st. Odtud 1508 vyplul J. P. de León k dobytí Portorika, 1509 J. de Esquivel na Jamajku, 1511 D. de Velázquez na Kubu. Ovládnuté antilské ostrovy se staly nástupištěm ke vpádu na pevninu: 1510 v oblasti Darienu zal. první stálá osada na pevnině, východisko k dobytí Panamské šíje (1519 zal. m. Panamá), přes niž c. pokračovala do Nicaraguy (1522-24), Kostariky (1524 až 63), Hondurasu (1524-39) a na J, kde F. Pizarro a D. de Almagro zničili inckou říši (1532 dobyta Cajamarca, 1533 Cuzco). 1519 z Kuby vyplul H. Cortéz, kterému během několika let podlehla aztécká říše. Odtud pak byla podmaněna i již. část Mexika s centry mayské civilizace (Yucatán 1527-46) a postupně i jeho sev. část, kde c. pokračovala ještě během 2.pol. 16.st. Z antilské základny byly v sev. části jihoamer. kontinentu zal. osady Santa Marta (1525), Coro (1525) a Cartagena de las Indias (1533) jako opěrné body pro výboje do vnitrozemí. Odtud vycházely výpravy do Venezuely a Nové Granady (dnešní Kolumbie). Dalším východiskem špan. expanze se stalo Peru, odtud bylo 1533 obsazeno Quito a podnikány expedice do dnešního Chile a Bolívie. V Chile upevnil špan. panství guvernér G. H. de Mendoza (1557-61), ale po celé koloniální období se potýkali Španělé s odporem Araukánů. Součástí výbojů vedených z Peru bylo pronikání do Tucumánu (Argentina) koncem 40. let 16.st.; 1535 se vylodila na argentinském pobřeží výprava vyslaná k dobývání povodí La Platy. Do 40. let 16.st. získali Španělé pevné postavení v Paraguayi (středisko nových výbojů a kolonizace). C. byla střetnutím dvou zcela odlišných civilizací, v němž se svébytná civilizace pův. obyv. Ameriky vzdala dobyvatelům vzdor velké početní převaze Indiánů. Španělé, ohromující domorodce svou nevídanou výzbrojí (včetně koní) i krutostí, bojovali s protivníkem oslabeným často vnitřními konflikty nebo přisuzujícím dobyvatelům božský pův. na zákl. proroctví starých legend o bílém vousatém bohu, který se má vrátit. Průvodním jevem bylo vytváření základů koloniální správy a násilné obracení pův. obyv. na kř. víru. Nelítostný boj a ukrutnosti počátečního období přešly po ukončení c. v méně brutální způsob útlaku pův. obyv., ale špan. zákony, jež koruna vydávala k ochraně pův. obyv., byly velmi často porušovány. Přes vysokou úmrtnost, zbídačení a kult. útisk lndiánů byla výsledkem c. mj. osobitá symbióza dvou civilizací - doklad silné životaschopnosti tradic pův. obyvatelstva.
