cizinci v antice
cizinci v antice 1. v Řecku nazýváni xenoi; byli to svobodní obyv. bez občanských práv, pocházeli především z cizích obcí ve vl. Řecku, mohli se však v hostinné obci usadit natrvalo a postupně získat občanská práva. V Athénách se natrvalo usedlí cizinci nazývali metoikoi (spolu přebývající), pocházeli většinou z řad obchodníků, řemeslníků a svobodných povolání a od athénského státu získávali různé ekon. a obč. výsady;2. v Římě pův. nazýváni hostes (nepřátelé), neměli právní ochranu a mohli být zabiti nebo vzati do otroctví kterýmkoliv občanem. Od 3.st. př. n.l. byli nazýváni peregrini (přespolní), směli vytvářet samostatné osady, jejichž postavení bylo různé; při právním jednání na řím. území se opírali o ius gentium (právo národů). Jurisdikci pro cizince vykonával v Římě zvl. úředník (praetor peregrinus, od 242 př.n.l.). Jednotlivé obce však na zákl. smlouvy s Římem získávaly postupně výhody řím. občanství a tento proces byl završen výnosem císaře Caracally 212 n.l., jímž udělil řím. občanství téměř všem svobodným obyv. řím. říše.
