chování živočichů
chování živočichů, soubor všech obj. pozorovatelných aktivit organismu, jimiž se uskutečňuje vzájemné působení mezi organismem a prostředím; adaptace k rychlým změnám prostředí, jež probíhají rychleji než trvání jedné generace, založené většinou na akt. pohybu a vyznačující se různým stupněm složitosti. Ch. ž. zahrnuje jednak stereotypní způsoby, jako např. taxe, reflexy a vrozené instinkty, dále proces učení, tj. schopnost organismu modifikovat chování na zákl. individuální zkušenosti, a konečně elementární rozumovou činnost, tj. schopnost postihnout na zákl. předchozí zkušenosti jednoduché empirické vztahy, které spojují věci a jevy v prostředí, a schopnost využívat těchto vztahů pro vlastní jednání v nové situaci. Předpokladem ch. ž. je rozvoj nervové a svalové soustavy, postupná centralizace procesů regulace všech životních pochodů organismu, schopnost registrace změn v prostředí a v organismu samém, vznik paměti a zdokonalování analytických možností CNS. Nejprostudovanějším typem ch. ž. je vrozené instinktivní jednání, které je základem chování obratlovců. Probíhá podle schématu: a) vnitřní vyladění zvířete k určitému jednání; b) apetenční (hledací) činnost; c) analýza smyslových vjemů; d) objevení spouštěcího schématu jako reakce na klíčový podnět; e) vyvolání vrozeného instinktivního chování. Nauka o biol. zákl. ch. ž. je etologie.
