chemická koroze
chemická koroze, napadení kovových materiálů plyny při vysokých teplotách, roztoky neelektrolytů, popř. roztavenými kovy. Rídí se zákony chem. kinetiky. Nejdůl. je ch. k. v plynech, zejm. za vyšších teplot. Korozi způsobují plyny oxidační i redukční. Plyny oxidační vytvářejí na povrchu kovu většinou souvislé vrstvy iontových sloučenin (např. oxidů). Plyny redukční pronikají do kovů a rozpouštějí se v nich nebo s nimi reagují (např. vodík). Ch. k. probíhá i ve styku kovů s kapalnými neelektrolyty (bromem, org. látkami, benzínem, tetrachlorem, chloroformem ap.) a v roztavených kovech (např. v sodíku nebo bizmutu). Ochrany před ch. k. se nejčastěji dosahuje úpravou složení kovu, používají se povlaky kovové či nekovové nebo difúzní.
