charvátská literatura
charvátská literatura, zač. spjaty s hlaholským staroslověnským písemnictvím. Koncem 15.st. se v přímořských m. Dalmácie objevuje zralá liter. renes. a human. (S. Menčetic, D. Držic, M. Marulič, M. Držic, I. Grundlic), psaná charv., lat. a it. V 16., 17. a zejm. v 18.st. pronikla do věd. spisů i do poezie myšlenka ilyrsko-slovanská, protiturecká (J. Križanic, A. Kačic-Miošic, M. A. Relkovič); vrcholila v l. polovině 19. století v ilyrském hnutí, kdy se rodila novodobá ch.l. (L. Gaj, S. Vraz, P. Preradovic, I. Mažuranic). Byl podnícen zájem o sbírání a vydávání lid. ústní slovesnosti, společné všem již. Slovanům. V 60. a 70. letech se rozvíjela humoristická povídka a hist. román (zejm. A. Šenoa). Od 80.let převládal nár. zaměřený kritický realismus a naturalismus (E. Kumičic, A. Kovačic, K. Š. Djalski, J. Kozarac.). Na přelomu 19. a 20.st. tzv. Moderna (G. Matoš, I. Vojnovic, V. Nazor) pěstovala drama a poezii; jsou v ní zastoupeny symbolismus, impresionismus, novoromant., artismus aj. Po l.svět. válce se rozvíjel proud protiválečný a sociálně krit., prosazoval se expresionismus. Vedoucí osobností byl M. Krleža, s ním působil A. Cesarec. Prózu psal S. Kolar, N. Simic, R. Marinkovic, V. Kaleb, poezii D. Cesaric, G. Krklec, D. Tadijanovic, T. Ujevic, drama zejm. M. Krleža a M. Matkovic. Za 2. svět. války zobrazovala liter. osvob. boj (I. Goran, I. G. Kovačic, V. Nazor). Po 1945 se rozvíjela liter. realistická, social. angažovaná, stylově různoro- zastavena. 1939 dosáhla poskytnutí dá. V tvorbě pokračovali autoři mezi- autonomie Charvátsku a byla pak až váleční, k nim se řadí M. Božič do března 1941 zastoupena ve vládě a V. Desnica v próze, J. Kaštelan D. Cvetkovice. Po okupaci Jugoslávie a V. Parunová v poezii. V 50.letech nacist. vojsky a zřízení charv. loutkodochází k diferenciaci. Mladá genera- vého státu 1941 se rozpadla; její prace hledá nové tvůrčí postupy, rozšiřu- vicové křídlo navázalo spolupráci je a prohlubuje tematický okruh. Vý- s ustašovci, dem. orientovaná část razná skupina autorů, podávajících členstva se zapojila do nár. osvob. bov prózách, dramatu i poezii především je. - Vůdčí představitelé: A. Radic, výpověď o myšlenkovém a citovém S. Radic, V. Maček. I. Šubašic. světě vlastní generace, se soustředila Charvátská socialistická republika viz v l. pol. 50. let kolem záhřebského ča- Charvátsko. sopisu . Krugovi (S. Novak, I. Raos, Charvátsko, Charvátská socialistická l. Slamnig, Krsto Špoljar, 1930-1977, republika, charvátsky Socijalistička A. Šoljan, V. Kuzmanovic, l. Kušan, Republika Hrvatska - svazová social. z básníků zejména Slavko Mihalic, republika SFRJ u Jaderského moře; M. Slaviček, Vlado Gotovac, *1930). 56 538 km2, 4,63 mil. obyvatel (1984), V 60. letech vstupuje do liter. jako no- 80 % Charvátů, 18 % Srbů, hl.m. Závý hrdina mladý člověk dnešního vel- hřeb. - K Ch. patří poloostrov Istrie koměsta a s ním i funkčně využitý a severodalmatské ostrovy. V povodí městský hovorový jazyk a slang mlá- ř. Drávy a Sávy rozsáhlé nížiny; podél deže (Z. Majdak, Alojz Majetic, pobřeží Jaderského moře jsou pohoří *1938, B. Glumac, *1938). Vůdčí posta- Dinárské soustavy s krasovými jevy. vení prózy trvá i vletech 70. s nástupem Jsou to např. Velika a Mala Kapela, skupiny tzv. borgesovců (D. Kekano- Velebit, Biokovo. - Podnebí na pobřevic, *1947, P. Pavličic, *1946, G. Pribu- ží středomořské, příjemné (suchá léta, son, *1948), kteří po počátečním prosa- zimní srážky, roč. až l 000 mm); ve zování nového pojetí funkce liter. hle- vnitrozemí podnebí mírné, přibývá dají každý svou individuální cestu ke kontinentality, srážek roč. 600-700 čtenáři, využívajíce i postupů a žánrů mm. Rostlinstvo bukových, dubových triviální liter. Jejich cestu nastoupila a smíšených lesů, při pobřeží středoi generace nejml. (D. Ugrešicová, mořské, v krasu traviny a suchomilné *1949, D. Slamnig, *1956). keře. - Ložiska kamenného uhlí, ropy
