centrální nervový systém
centrální nervový systém, systema nervorum centrale, CNS - někdy též centrální nervová soustava - u obratlovců a člověka je souborem hierarchicky uspořádaných nervových center, řídících činnost organismu. Skládá se z mozku, encephalon, uloženého v dutině lebeční, a z míchy páteřní, medulla spinalis, uložené v kanálu páteřním. Mozek se dělí na koncový (velký) mozek (telencephalon, cerebrum), mezimozek (diencephalon), střední mozek (mesencephalon) a komplex zadního mozku (rhombencephalon), který obsahuje most (pons), mozeček (cerebellum) a prodlouženou míchu (medulla oblongata). V mozku jsou uložená nervová ústředí analyzující vzruchy z periferie organismu a jeho okolí přivedené prostřednictvím periferních (senzitivních) nervů a smyslových ústrojí do různých etáží CNS. Analýza vzruchů postupuje ascendentními (vzestupnými) nervovými drahami od nižších etáží CNS k vyšším; nejvyšším analytickým centrem je mozková kůra savců. Na tyto podněty (po syntéze v kůře mozkové) odpovídají centra CNS signály, které jsou vedeny descendentními (sestupnými) drahami do svalů a orgánů organismu. Mozková centra zajišťují funkce probíhající bez účasti vědomí, např. řízení tlaku krevního, tělesné teploty, akce srdeční, dýchací pohyby, a složité pohybové stereotypy až po činnost vědomou, jako je nejvyšší analýza a syntéza smyslových vjemů v kůře mozkové a cílená pohybová činnost podložená předchozí zkušeností. Podstatná část funkcí CNS probíhá na zákl. nepodmíněných a podmíněných reflexů. Nejvyšší funkcí CNS člověka je proces abstraktního myšlení a řeč, které nemohou probíhat bez činnosti velkého mozku. Vedle typické nervové činnosti produkuje mozek i řadu účinných látek charakteru hormonů, takže funguje do značné míry i jako žláza s vnitřní sekrecí.
