cín kov
cín [něm.], stannum, Sn, chem. prvek IV.B skupiny periodické soustavy, at. číslo 50, relat. at. hm. 118,69; stříbrně lesklý bílý, poměrně měkký, velmi tažný kov, t.t. 231,8 °C, t.v. 2 362 °C. Znám již v době bronzové. Vyrábí se redukcí cínovce uhlím. Je znám v modifikaci kosočtverečné, čtverečné a krychlové (cínový mor). Kovový c. je na vzduchu a ve vodě stálý. Používá se např. k pocínování železných plechů a předmětů, ve slitinách (bronz, ložiskové kovy, pájky). Ve slouč. má oxidační číslo II a IV. Význ. slouč. c. jsou např. oxid cínatý SnO a cíničitý SnO2, cíničitany.
