buněčná teorie
buněčná teorie, jedna ze zákl. biol. teorií, podle níž mají všechny živé organismy (jedno- i mnohobuněčné, rostliny i živočichové) buněčnou stavbu, jsou složeny z jednotek v podstatě podobných, obsahujících protoplazmu, která je substrátem životních dějů. B. t. dále zahrnuje tvrzení, že není znám jiný způsob vzniku buněk než dělením buněk stávajících (omnis cellula e cellula ). B. t. byla potvrzením myšlenky jednotného pův. a jednotného složení všech organismů a vytvořila předpoklady pro evoluční teorii a Darwinovo učení. B. t. byla formulována v prvé pol. 19.st. K její formulaci přispěla řada badatelů včetně J. E. Purkyně; nejčastěji se však uvádějí H. J. Schleiden a T. Schwann. Formulace b. t. se pokládá za mezník ve vývoji biol. 19.st. Proti b. t., považující buňku za zákl. jed., byla prosazována organizmální, resp. protoplazmová teorie, kde zákl. jed. je individuum, popř. jeho souvislá živá hmota.
