brazilská literatura
brazilská literatura, od pol. 16.st. do počátku 19.st. se rozvíjela ve znamení port. koloniální nadvlády. Její počátky ovlivnila činnost Jezuitských autorů, zejm. v žánrech informativní liter. popisující přír. a kult. podmínky Brazílie (M. da Nóbrega, 1517-1570; J. de Anchieta), náb. misijní (A. Vieira), barokní konceptistické poezie (G. de Matos, 1633 až 1696) a dějepisectví (V. do Salvador, 1564-1636). Založení lit. akademie v Salvadoru 1724 se stalo výchozím bodem procesu osamostatňování nár. liter., který se projevil zřizováním lit. akademií soustřeďujících badatelskou a lit. činnost, rozvojem poezie a historiografie. V poezii, esteticky ovlivněné klasicismem, orientované na antické vzory, zejm. na pastýřskou tyriku, eptku, satiru a reflexívní poezii, vynikli zvláště C. M. da Costa (1729-1789), T. A. Gonzaga a J. B. da Gama (1714-1795). Po dosažení nezávislosti začal rozvoj školství a vědy, 1808 zal. první tiskárna; b. l. vstoupila do tzv. nár. údobí, v němž se odklonila od port. liter. a zároveň se otevřela podnětům evr. literatur, zejm. francouzské. Romant. tvorba se objevila s tematikou oslavy přírody a života lndiánů (tzv. indianismus), ovládající poezii (A. Gonçalves Dias, L. M. Faguendes Varela, A. de Castro Alves) a prózu, která obohatila b. l. o román (J. M. de Macedo, 1820 až 1881; J. M. de Alencar; B. J. da Silva Guimarães, 1825-1884; E. A. Taunay); v dramatice (1813 zal. první nár. Královské div. v Rio de Janeiru) se prosazovaly mravoličné komedie, hist. a sentimentální dramata (J. da França Júnior, 1838 až 1890). Rev. ovzduší v 60. letech 19.st., vyvolané inteligencí (T. Barreto, 1839-1889), našlo ideově um. výraz v realismu, v liter. zejm. v krit. real. románu a povídce (J. M. de Machado Assis, A. T. G. de Azevedo, R. Pompéia, H. M. Inglès de Sousa, 1853-1918), v parnasistní poezii (A. de Oliveira, 1859-1937; R. Correia, 1859-1911; O. Bilac, 1865 - 1918), v rozkvětu žurnalistiky a lit. kritiky (S. Romero, 1851-1918). Na přelomu století se prosadil symbolismus, rehabilitující fantazii a ireálno (J. da Cruz e Sousa, H. M. Coelho Neto, A. de Lima Barreto, J. Monteiro Lobato) a postihující kult. svéráz braz. folklóru a nár. specifičnost (E. da Cunha). Obratem k soudobé spol. problematice a k postižení nár. reality se vyznačoval modernismus (datovaný 1922-1945), který v úsilí o vytvoření originální b. l. prosazoval kult nacionalismu a regionalismu; byl programem řady básníků (M. de Andrade, O. de Andrade, R. Bopp, M. Bandeira, C. Drummond de Andrade, C. Meirelesová, J. A. de Almeida) a romanopisců tematicky čerpajících jednak z venkovského a provinčního prostředí (J. Lins do Rêgo Cavalcanti, J. Amado, G. Ramos), jednak z prostředí města a jeho vyhraněné sociální a děl. problematiky (E. Veríssimo, M. Rébelo) a znamenal skutečný rozkvět b. l. Poválečný vývoj přínesl bohatší tematickou i žánrovou diferenciaci a výraznější spol.krit. zaměření (F. Adonias de Aguiar, R. Braga, G. Figueiredo, J. F. Condé, F. T. Sabino, *1923).
