brazilská kinematografie
brazilská kinematografie, rozvíjela se již na přelomu století. Mez. uznání dosáhl až v 50. letech V. L. Barreto zbojnickou baladou O Cangaceiro . V 60. letech ovlivňovali b. k. mladí režiséři, označovaní jako cinema nôvo. Zobrazovali především sociální problémy země, jako např. N. Pereira dos Santos ve filmu Vyprahlé zivoty, R. Guerra ve filmu Pušky . C. Diegues ve t-ilmu Ganga Zumba a G. Rocha ve stylizovaných dílech Barravento, Bůh a ďábel v zemi slunce, Země v transu . Po voj. převratu 1974 zaznamenala b. k. úpadek a teprve koncem 70. let došlo opět k mírnému vzestupu díky novým pracem C. Dieguesa a R. Guerry i dalších mladých režisérů.
