blues
blues [blús, angl.] a) pův. sólový vokální útvar severoamer. černošské lid. hudby z doby po pol. 19.st., později jedna z nejdůl. forem instrumentálního džezu. V procesu svého vývoje se b. ustálilo v třídílnou dvanáctitaktovou formu principem zvolání a odpovědi; pro melodiku je typická tzv. bluesová tonalita s charakteristickou oscilací mezi durovou a mollovou tonalitou (vzniká snížením 3. a 7. stupně dané stupnice, tzv. blue - modré tóny), harmonie vychází ze střídání zákl. harmonických funkcí, v interpretaci se uplatňují glissanda, nátryly, zvl. zbarvení tónu ap. - Význ. vývojové etapy b.: country (venkovské) b., vyrůstající v 2.pol. 19.st. z plantážních halekaček a pracovních písní vyznačujících se improvizovanou formou; country b. bylo jedním ze zákl. podnětů pro formování archaického a tradičního džezu; city (městské) b., od konce 19.st. pronikalo b. mezi černochy ve velkoměstech, patří sem zvl. éra klasického b. z 20. let (B. Smithová). - S tradicí b. je spjata tvorba prakticky všech význ. tvůrců džezu. B. ovlivnilo proudy rhythm and blues, soul a další; b) moderní tanec v sudém taktu, volného tempa.
