biofyzika
biofyzika [řec.], hraniční vědní obor mezi biol. a fyz.: studuje živé systémy a vliv faktorů prostředí na tyto systémy z hlediska fyz., resp. fyz. chem. zákonitostí a metod. Proti tradiční biol. je charakterizována vysokým stupněm formalizace a častým využíváním mat. modelů. Zatímco se nacházejí stále nové aplikační oblasti fyz. přístupu k životním jevům, není dosaženo shody, jak daleko může jít vysvětlování biol. jevů pomocí dosud známých fyz. principů. Živé organismy jsou z biofyz. hlediska chápány jako hmotné soustavy odlišující se od neživých přírodnin jen vyšším stupněm uspořádanosti a složitosti. První pokusy aplikovat fyz. ideje a metody při výzk. organismů spadají do 17.st. První práce byly publikovány koncem 19.st.; termín b. však vznikl až počátkem 30. let 20.st. Ve 20. letech byl studován hl. vliv el. energie na živé objekty a později vliv ionizujícího záření. Dnes zahrnuje b. velmi širokou oblast studia, jako b. makromolekul a virů, b. buňky a orgánových funkcí (b. krevního oběhu, b. svalové a nervové činnosti, b. vidění); důležitou součást b. stále tvoří radiobiologie, zkoumající vliv elmag. polí různé vlnové délky, vliv korpuskulárního záření a vliv el. a magn. polí na živé objekty. Průkopníkem čs. b. byl F. Herčík, zakl. Biofyzikálního ústavu býv. ČSAV v Brně.
