bezprostřední poznání
bezprostřední poznání, filoz. pojem používaný pro intuici, intuitivní pozná.ní; a) ve smyslu racionální intuice jako dovršení diskurzívní etapy myšlení formalizací evidentního, zřetelného poznání principů (axiómat). V tomto smyslu pojem bezprostřednosti odkazuje na zprostředkovací úlohu empirického poznání; b) zvl. poznávací síla, ani racionální, ani smyslová, umožňující postihnout realitu bez zprostředkování empirickou činností či diskurzívním myšlením více nebo méně iracionálním způsobem (gnóze, extáze, zření, vcítění). Bývá výrazem náb. nebo iracionalismu.