betatron

betatron [řec.], urychlovač elektronů (max. 300 MeV). Elektrony, udržované na kruhové dráze uvnitř vzduchoprázdného kruhového prstence konstantním, časově neproměnným magn. polem, urychluje el. pole vybuzené časovou změnou přídavného magn. pole procházejícího plochou ohraničenou svazkem elektronů. B. slouží hl. jako zdroj brzdného záření; využití např. v defektoskopii a medicíně.