beryllium
beryllium [-rí-, lat.< řec.], berylium, Be, chem. prvek II. A skupiny periodické soustavy, at. číslo 4, relat. at. hm. 9,012 8; ocelově šedý tvrdý, lehký kov, t.t. 1 285 °C, t.v. 2 970 °C. Poprvé izolováno 1828. Nejdůl. minerálem b. je beryl. Používá se např. v jad. a raketové tech., při výr. výstupních okének rtg. trubic. Ve slouč. má oxidační číslo II. Důležitými slouč. b. jsou např. oxid a hydroxid berylnatý. Slouč. b. jsou jedovaté.
