baterie obecně
baterie [fr.] 1. seskupení stejných zařízení (zdrojů energie, strojů, zbraní) k zvýšení účinku, výkonu; 2. fyz. zdroj stejnosměrného el. proudu; a) b. sluneční (solární), zařízení využívajíci přímou přeměnu zářivé energie na energii el. Využití např. v družicích. Selenové b. mají účinnost kolem 12%, křemíkové (využívají P-N přechodů) teor. 44%, prakticky asi 15%; b) b. jaderné (at.) pracují s radionuklidy s plynovou náplní. Využívají kontaktního potenciálu vznikajícího při dotyku dvou vhodných kovů. Napětí vzniká mezi dvěma elektrodami, mezi nimiž ionizované atomy plynu vytvářejí el. proud, nebo s využitím termoel. článků převádějících teplo uvolněné radionuklidem na el. energii; 3. el.tech. sériové nebo paralelní zapojení galvanických článků nebo sekundárních zdrojů el. energie (anodová b., akumulátor, monočlánek) sestavených zpravidla do větších celků pro získání vyššího napětí nebo větší kapacity. B. se používají např. k napájení sdělovacích přístrojů a zařízení nebo jako startovací b. motorových vozidel; 4. voj. jednotka raketového vojska, pozemního či protiletadlového dělostřelectva, složená z několika palebných čet a velitelské čety.
