bastionová soustava
bastionová soustava, fortifikační soustava 16. 18.st. podmíněná rozvojem dělostřelectva a obléhacích systémů, umožňující systémem bočních i frontálních paleb a vzájemnou vázaností jednotlivých fortifikačních prvků obranu i aktivní působení. Hl. znaky b. s.: úhlový tvar jednotlivých částí a jejich provázání (ideální soustavu představuje osmiúhelník), délkové relace odvozené z dostřelu zbrani, nivelační odstupnění všech součástí umožňující palbu přes všechny předřazené prvky, eventuálně do jejich prostoru, nebo naopak krytí některých prostorů před palbou z předpolí, výstavba ze zemních valů nebo ze zděných části (pilířová konstrukce, kasematy) krytých zemním valem a nadstropní vrstvou, možnost aktivní obrany útokem (krytá cesta) nebo ženijním způsobem (minové chodby, zaplavování částí příkopu), možnost kryté komunikace a shromažďování (krytá cesta, shromaždiště, kaponiéry), ubytování, skladování ap. (kasematy); zákl. b. s. je souvislý pevnostní val z bastionů propojených kurtinami, obklopený širokým příkopem s obvykle vvzděnými stěnami (eskarpa, kontreskarpa) a půdorysně sledujícím linii vnitřních hradeb; požadavek aktivního boje vedl ke konstrukci kryté cesty navršením vnějšího zemního valu (glacis), doplněné shromaždišti; další vývoj b. s. přinesl prvky střední obranné linie umísťované do příkopu (ravelin, kontrgarda, fausse braye, kleště) samostatně nebo propojené v souvislé pásmo, většinou převyšující hřeben vnějšího valu a nižší než hřeben vnitřních hradeb. V další vývojové fázi se objevují prvky zvyšující a zkvalitňující palebné možnosti (kavalír, reduit, retranchement) a zlepšující vnitřní komunikace (poterna, kaponiéra) a ženijní vybavení (batardó) a předsunuté samostatné zesilující prvky (rohová a korunová hradba, šíp); souběžně s vývojem se postupně vysunuje dělostřelectvo na části střední linie, později i na vnější val (luneta).
