bariéra
bariéra, [-jé-, fr.] 1. fyz. překážka, zpravidla označující potenciálový val. Průchod částic potenciálovou b. je tunelový jev, jenž má řadu aplikací ve fyzice; 2. dop. let. b. zvuková, rychlý vzrůst odporu vzduchu při dosažení rychlosti zvuku. V.t. rázová vlna; 3. geol. tvar reliéfu, val vzniklý akumulací, erozí nebo tektonicky a oddělující oblasti nebo pásma s různými faciálními podmínkami; 4. ekol. b. ekologická - souhrn všech podmínek životního prostředí nebo ekol. faktory, které brání dalšímu šíření druhu organismu do přilehlých oblastí, překážka v rozšiřování druhu organismu do nových území. Např. pro suchozemské organismy na ostrovech je ekol. b. okolní moře, pro vysokohorské druhy okolní nížina, pro lesní formy okolní bezlesá krajina. Někdy je b. zcela zřetelná, např. Alpy pro šíření mnoha jihoevr. dtuhů směrem na S; někdy je b. ekol. nevýrazná; zřejmě se uplatnila v dávné geol. minulosti. V.t. Wallaceova linie; 5. lék. přesně definované rozhraní v organismu, např. rozhraní mezi určitými buňkami a druhem tělesné tekutiny. Přepážka, která rozhraní tvoří, má charakter membrány. Hematolikvorová b. tvoří rozhraní mezi krví a mozkomíšním mokem; hematoencefalická b . je mezi krví a nervovou tkání; likvorencefalická b . je mezi mozkomíšním mokem a nervovou tkání. Tyto b. určují, které látky z krevní plazmy proniknou až k nervovým buňkám, popř. z nervových buněk zpět do plazmy; 6. psychol. viz psychická bariéra.
