bann titul
bann [něm.], ve středověké záp. a stř. Fvropě ozn. vladařské a soudcovské moci panovníka; v pův. významu před upevněním feud. státu b. znamenal zaříkávání a zažehnávání zla. Po vytvoření ústřední státní moci rozhodnutí a rozkazy panovníka, které se týkaly zásadních otázek ochrany právního řádu (včetně použití trestu smrti tzv. Blutbann) a vedení vojska (tzv. Heerbann). B. se přenášel na vysoké feudály (knížata, biskupy), uplatňoval se při ochraně hradních správních celků a výr. a tržní funkce měst, církví byl užíván ve významu prokletí (exkomunikace).
