azimut
azimut [arab.] 1. astr. jedna z obzorníkových souřadnic; úhel mezi již. bodem a průsečíkem vertikálu dané hvězdy s horizontem. Měří se ve stupních od jihu přes západ, sever k východu; 2. geod. úhel sevřený rovinou vertikálu, obsahující cílový bod, a rovinou poledníku daného stanoviska. V mat. geodézii úhel mezi rovinou kolmou k elipsoidu ve stanovisku a procházející cílovým bodem a rovinou geod. poledníku; měří se od S směrem východním, v astr. často směrem západním; a. magnetický, úhel, který svírá daný směr se směrem poledníku v příslušném místě; 3. let. a) a. letadla, úhel mezi svislou rovinou proloženou podélnou osou letadla a zákl. svislou rovinou procházející např. zemskou osou; b) a. dráhy letu, úhel sevřený svislou rovinou proloženou tečnou ke dráze těžiště letadla vzhledem k zemi a svislou rovinou procházející např. zemskou osou; c) a. aerodynamický, úhel sevřený svislou rovinou proloženou aerodynamickou osou a zákl. svislou rovinou, procházející např. zemskou osou. Kladný smysl odpovídá kladné rotaci kolem svislé osy normální zemské souřadnicové soustavy nesené letadlem; 4. voj. vodorovný úhel, který v určitém bodě zemského povrchu svírá sev. větev poledníku s vodorovným směrem na měřičský cíl. Počítá se ve stupňové míře od S ve smyslu pohybu hodinových ručiček.
