autismus
autismus [-tyz-, řec.], porucha ověřování reality; myšlení člověka orientované a ovládané výhradně osobními přáními a potřebami bez konfrontace s obj. realitou. Normálně se a. vyskytuje např. při relaxaci, je ovladatelný, nenarušuje schopnost adaptace. Patol. a. je neovladatelný a zcela neadaptivní. Dochází k uzavření se v sobě a k odtržení od světa a spol. A. představuje interakčně komunikační narušení jáských struktur projevující se nepřiměřeným vnímáním světa, jehož obraz je zdeformován souborem autoprojekcí. Patol. autistický člověk si buduje vlastní prostor nepřístupné existence, který je utvářen fantaziemi zastupujícími realitu. Vyskytuje se u některých psychóz, např. u schizofrenie.
