artikulace
artikulace [-ty-, lat.] 1. jaz. vytváření hlásek pohyby mluvidel; článkování hlásek při mluvení; odtud artikulovat, arikulující apod.; 2. anat. articulatio - obecné ozn. pro spojení kostí (chrupavek) pojivovými tkáněmi. Articulatio fibrosa je spojení kostí vazivem; articulatio cartilaginea je spojení kostí chrupavkou; articulatio synovialis je současné ozn. pro kloub. V.t. kloub; 3. hud. způsob, jakým po sobě následují jednotlivé tóny hlasu hud. skladby; tóny mohou být buď spojovány (legato, legatissimo), nebo oddělovány (tenuto, non legato, staccato). A. se realizuje na smyčcových nástrojích způsobem smyku, na klávesových druhem úhozu, na dechových nástrojích způsobem dechu; 4. teorie grafů uzel neorientovaného grafu, z něhož vycházejí dvě různé hrany, které současně nepatří žádné kružnici grafu.
