apologetika
apologetika [-ty-, řec.], více či méně zveličená a zaujatá obhajoba něčeho nebo někoho. Pův. označení spisů raně kř. teologů (2. a 3.st.), kteří bránili kř. články víry proti racionalistické kritice ant. filoz. škol a podíleli se na vytváření soustavy dogmat. Mezi apologety vynikli Origenes a Tertullianus. Později a. v katolictví v podstatě splývá s "fundamentální teologií" a v protestantismu s "teologií systematickou". V novověké liter. se v širším a přeneseném smyslu označují za a. díla hájící zaníceně, ale i zaujatě a nekriticky určitý náb., filoz. nebo jiný názor, směr, systém. Sociální a. se snaží teoreticky ospravedlnit přežilé názory a spol. formy. Odtud apologeta - stoupenec apologetiky.
