apatie

apatie [-ty-, řec.] 1. lhostejnost, neúčastný vztah k okolí; 2. filoz. jeden z pojmů stoické etiky požadující osvobození duše od vášní. Vášně pokládali stoikové za nepřirozené a protirozumové stavy duše. V myšlení megarské školy a později zejm. v etice Zénónově; 3. psychol. zeslabení vnímavosti a citové odezvy vůči situaci; stav, při němž jsou sníženy nebo se zcela ztrácejí vnitřní pohnutky, zájmy a emoční projevy.


zpět