antropologismus
antropologismus [-iz-, řec.], filoz. koncepce považující člověka jakožto nejdokonalejší bytost v přírodě za klíč ke všem jejím tajemstvím a povyšující proto pojem člověka na zákl. světonázorovou kategorii. Hlediska a. nalézáme jak u mater., tak u ideal. filozofů. A. zdůrazňuje jednotu člověka a přírody proti ideal. a dualistickému oddělování těla a duše. Jako součást mater. 17. a 18.st. působil a. v ideol. přípravě burž. rev., které prohlašovaly neslučitelnost feud. zřízení a s ním spjaté náb. ideologie s lidskou přirozeností a jejími potřebami. Význ. představiteli takto chápaného a. byli C. Helvetius, L. Feuerbach a N. G. Černyševskij. Tzv. antropologický princip zavedl do filoz. L. Feuerbach, který jej také všestranně zdůvodňoval. Chápal člověka v protikladu k abstraktní obj. ideji a netělesné substanciální duši. Tato varianta a. trpí především nepochopením spol.-hist. podstaty člověka, jeho biologizací. Od 2.pol. 19.st. se rychle rozvíjí ideal. a., jehož hlediska pronikají filoz. tvorbu F. Nietzscheho, W. Diltheye a G. Simmela; soustavné zdůvodnění mu dal M. Scheler, jeden ze zakl. ideal. filoz. antropologie. Stoupenci této varianty (A. Gehlen, existencialisté) stavějí kategorii člověka do protikladu jak ke spol., tak k přírodě. Společné všem typům a. je však abstraktní a jednostranné pojímání samého člověka bez vazeb na jeho životní činností jako spol. bytosti, ideal. koncepce spol., vnímání spol. vztahů jako vztahy čistě osobní, vztahy mezi já a ty.
