antimon
antimon [-tymón, lat.< arab.], stibium, Sb, chem. prvek V.B skupiny periodické soustavy, at. číslo 51, relat. at. hm. 121,75. Tvoří alotropické modifikace: žlutý a., černý a., explozívní a., nejdůl. je kovový (šedý) a. (stříbrolesklý křehký kov). T.t. 630,5 °C, t.v. 1 640 °C. A. byl znám již ve starověku. Kovový a. se používá k výr. slitin měkkých kovů, ve kterých zvyšuje tvrdost, např. s olovem v tzv. tvrdém olovu, liteřině používané v typografii, jiných slitin se používá jako ložiskových kovů. Nejdůl. rudou je antimonit, z něhož se vyrábí a. pražením a následnou redukcí uhlím. Ve slouč. má oxidační číslo III, -III a V. Slouč. a. jsou např. chlorid antimonitý SbCl3 (antimonové máslo) a antimoničný SbCl5, oxid antimonitý Sb2O3, sulfid antimoničný Sb2S5. Rozpustné slouč. a. jsou jedovaté a působí dávivě.
