antika
antika [-ty-, lat], období starověkého Řecka a Říma. Termín a. pův. označoval řec. a řím. um. památky, které byly chápány jako klas. vzor krásy. - Pro ant. starověk je typická m. civilizace a jednotná kultura zal. Řeky. Předchůdcem ant. civilizace byla krétsko-mykénská kultura. Po jejím úpadku ve 12.-9.st. př.n.l. rozmach řeckých m. států, jejichž moc vyvrcholila v klas. období 5.st. př.n.l. Od 2.pol. 4.st. př.n.l. začalo období helénismu, kdy se na ant. civilizaci podílel celý Přední východ. Římané obohatili ant. kulturu např. o větší využití techniky a o důslednější práv. normy a rozšířili ji v záp. Evropě. Ve 3.-5.st. n.l. nastal rozklad ant. civilizace (úpadek m., kolonát) a kultury (nástup kř.). Z dědictví a. čerpaly Byzanc, záp. Evropa a arabská říše. Ideovým návratem k a. byla renesance.
