antické divadlo
antické divadlo, souhrnné označení řec. a řím. starověkého div. Řekové byli vlastními tvůrci dramatu i div. jako zvl. stavby. Rec. tragédie (autoři Aischylos, Sofokles, Euripides), komedie (Aristofanes) i satyrské drama vznikaly v souvislosti s kultickými slavnostmi k poctě boha Dionýsa. Div. představení byla v Řecku pořádána formou soutěže o nejlepší hru a o nejlepšího herce, byla přístupna všem vrstvám obyv.; v jednom představení byly spojovány tři tragédie (trilogie) a satyrské drama. Rekové vytvořili zvl. druh stavby: nekryté přírodní div. (theátron), umístěné zpravidla na svahu návrší s řadou kamenných, stupňovitě stoupajících sedadel. Mělo na svou dobu ohromnou kapacitu (největší 20 000 sedadel). Skládalo se z polokruhového hlediště (theátron), kruhového místa pro sbor a tanečníky (orchéstra) a z jeviště pro akce herců (proskénion), za nímž byla obdélná, nejméně jednopatrová zděná stavba (skéné), kde se herci převlékali a odkud vstupovali do hry; skéné div. prostor uzavírala. Hrálo se výlučně v maskách, ženské role hráli muži. V helénistickém období se dostala do popředí tzv. nová atická komedie (Menandros). - Římané převzali od Reků drama (tragédii i komedii) jako hotový útvar. Řím. tragédie (Q. Ennius, M. Pacuvius, L. Accius, L. A. Seneca) byly však většinou nápodobou řec. vzorů; přínos je hl. v námětech z řím. mytol. a řím. dějin. Sirší spol. dosah než tragédie měla tvorba komedií (T. M. Plautus, P. Terentius). Římané v podstatě zachovali architekturu řec. divadel, vytvořili však z ní souvislou kruhovitou budovu a prostor spojili v arch. celek; hl. částmi byly hlediště (cavea) a vysoké jeviště (scaena), jehož proscénium bylo nižší a hlubší než řecké. - Ant. div. mělo dalekosáhlý vliv na další vývoj div. na evr. kontinentě. V.t. řecké divadlo antické; římské divadlo antické.
