antibiotika
antibiotika, organické látky, vytvářené různými mikroorganismy, popř. synteticky připravované, které v nepatrných koncentracích selektivně poškozují mikrobiální nebo živoč. nádorové buňky. Mechanismus účinku a. spočívá buď v poškození syntézy buněčné stěny nebo buněčných membrán, anebo v poškození biosyntézy buněčných bílkovin či nukleových kyselin. - Antimikrobiální účinek a. je charakterizován jeho antimikrobiálním spektrem, které zahrnuje soubor mikrobů citlivých na určité a., jeho antimikrobiální aktivitou, která je buď bakteriostatická (zastavení růstu a množení mikrobů), nebo baktericidní (usmrcení mikrobiálních buněk) a konečně rezistencí (odolností) vůči jeho účinkům. Rezistence může být přirozená (u mikrobů nepatřících do spektra určitého a.) nebo získaná. Rezistentní buňky vznikají spontánně v každé mikrobiální populaci. Jejich rozšíření umožňuje selekční tlak nebo mechanismus přenosné rezistence. Genet. je rezistence zakotvena chromozomálně nebo extrachromozomálně (v plazmidech, v epizomech). Mechanismus rezistence spočívá v znemožnění průniku buněčnou stěnou, v produkci enzymů, které inaktivují (např. beta-laktamasy), anebo v náhradě a. blokovaného metabolického děje jiným procesem. - Podle zaměření antimikrobiálního spektra se a. rozdělují na protibakteriální, protituberkulózní, protimykotická, protiprvoková, protivirová a protinádorová. - Podle způsobu přípravy se a. rozlišují na a. přirozená, produkovaná přímo příslušnými mikroorganismy, polosyntetická, připravovaná chem. obměnou zákl. struktury přirozeného a., a syntetická. A. se používají jen v lék. a veter. lék. a k profylaktické ochraně velkochovů. Indikaci a dávkování a. může stanovit jen lékař. Nedoržování předepsaných dávek a dávkových intervalů a předčasné ukončení léčby má nejen nepříznivý vliv na léčení nemoci, ale přispívá i ke vzniku rezistence. Léčení a. musí být lékařem kontrolováno i s ohledem na jejich možné nežádoucí účinky (alergické, toxické, biologické). v.t. chemoterpie.
