anarchismus
anarchismus [řec.], ideologie a polit. směr odmítající jakoukoliv státní moc a právní řád a hlásající neomezenou svobodu jednotlivce. Filoz. vychází z vyhraněného individualismu a subjektivismu. A. považuje každý stát za hl. příčinu spol. nerovnosti a zničení státu za první předpoklad nového, spravedlivého uspořádání spol., jež si v podstatě představuje jako svobodnou federaci drobných auton. sdružení výrobců. V zásadě nepopírá nutnost organizace lidí, avšak žádá, aby byla zcela dobrovolná. Odmítá třídní boj, vystupuje proti polit. organizovanosti společnosti vůbec; propaguje akce individuálního teroru proti vládnoucímu režimu, proti státu a jeho reprezentantům. A. se postupně zformoval ve 40.-60. letech 19.st. Měl značný vliv zejm. v zemích se silnou maloburž. vrstvou - ve Francii, Španělsku, Itálii, Švýcarsku; rozšířil se i v USA a některých latinskoamer. zemích, pronikl do Rakousko-Uherska, v 80. a 90. letech 19.st. i do Ruska, kde výrazně ovlivnil radikální směr v narodnictví a později esery. Jeho čelnými teoretiky byli W. Godwin, M. Stirner, P. J. Proudhon, M. A. Bakunin, P. A. Kropotkin a G. Sorel. V a. se postupně vyhranily různé proudy: individualistický a. (anarchoindividualismus) Stirnerův, proudhonismus, kolektivistický a. Bakuninův, anarchosyndikalismus, anarchokomunismus; specifickým výrazem a. byl náboženský (křesťanský) a., reprezentovaný především L. N. Tolstým. Vliv a. vrcholil koncem 19. a zač. 20.st., od konce 1. svět. války však prudce slábl a jisté pozice si udržel jen ve Španělsku.
