analogie obecně
analogie [řec.] 1. obdoba, podobnost, shoda; 2. log. obdoba objektů na zákl. podobných příznaků nebo některých společných charakteristik. Schéma úsudků z a.: předmět A má vlastnosti a, b, c, d, e, f, předmět B má vlastnosti a, b, d, e, f, tedy patrně i předmět B má vlastnost c. V moderní log. jsou úsudky z a. považovány za druh induktivních úsudků. A. má velký význam heuristický, nestanoví však totožnost ve všech vztazích. O a. se opírá teorie podobnosti - v kyb. se strukturní a. stává podkladem metody modelování; 3. jazykověda změna slova nebo tvaru vlivem slov a tvarů obdobných (analogicky k infinitivu česati vznikl tvar česám vedle staršího češi). Uplatňuje se i při vzniku prostředků nových (např. podle letmo byla vytvořena slova vznesmo, sedmo a jiné tělocvičné termíny); 4. právo řešení práv. otázky přímo práv. předpisem neupravené podle práv. předpisu, který upravuje případy podobné (analogia legis - analogie zákona); nejsou-li upraveny ani případy podobné, pak podle obecných zásad určitého práv. řádu (analogia iuris - analogie práva). 5. biol. tvarová a funkční shoda orgánů, které se liší původem. Analogické orgány se vyskytují zpravidla u živočichů obývajících stejné životní prostředí. Jsou to např. křídla hmyzu a ptáků, ploutve ryb a kytovců, plíce plicnatých plžů a suchozemských obratlovců; 6. tech. podobnost různých fyz. jevů; je daná jejich shodným mat. popisem. Pomocí a. lze jevy obtížně sledovatelné studovat na jevech analogických, snadněji měřitelných.
