aleluja
aleluja [hebr. hallelújáh, chvalte boha], v žid. slavnostním obřadu zvolání, jímž odpovídal lid na sólový zpěv žalmu; odtud přešlo a. (i se sólovým žalmem) kolem 200 do raně kř. liturgie. Jeho pův. forma (krátký nápěv spojený s dlouhým jubilem nad poslední slabikou) se postupně stala s pomocí textového tropu východiskem k tvorbě nových hud. útvarů (sekvence; na území Čech ve 14. st. lejch).
