aktivace obecně
aktivace [-ty-, lat.] uvedení v činnost, zahajení činnosti - odtud opak deaktivace - ukončení činnosti, přen. vypnutí. Odtud též reaktivace - opětné uvedení v činnost (např. reaktivace členství - obnovení). Podrobněji: 1. zvyšování činnosti, účinnosti; 2. jad. fyz. tvorba radionuklidů nebo excitovaných stavů stabilních nuklidů při jad. reakcích; 3. chem. proces, v jehož důsledku je látka schopna reagovat (vzbuzený stav) Molekuly musí získat aktivační ener. gii, aby se při jejich vzájemném přiblížení mohlo uskutečnit přeskupení elektronů a utvoření nových chem. vazeb. A. lze uskutečnit např. teplem, světlem, el. výbojem, katalyzátorem; 4. psychol. celková připravenost organismu k činnosti, daná zvýšenou funkcí orgánů uvolňujících potřebnou energii. Neurofyziologicky souvisí a. s činností retikulární formace mozkového kmene. Míra a., postižitelná vnějškově jako nabuzení celkové aktivity, závisí na zvláštnostech jednotlivce, motivačních faktorech a situačních proměnných. V psychol. experimentech je a. konkretizována v pojmech aktivační úrovně.
