aktivační dynamika
aktivační dynamika, chronobiologická zákonitost cílesměrného chování vyšších živočihů a člověka, vycházející z hypotetické vlny aktivace a dezaktivace organismu při dosahování konkrétního cíle. Fázi aktivace tvoří vzestupná část vlny s vrcholem v bodu dosažení cíle, na níž jsou superponovány oscilace dílčích aktivit. Tyto oscilace se směrem k cíli exponenciálně zkracují. Je-li cíle dosaženo, nastává fáze dezaktivace, během níž příslušné aktivity exponenciálně vyhasínají. V případě nedosažení cíle se objevují náhradní aktivity, které ve formě tzv. extinkční reakce vytvářejí novou vlnu charakterizovanou pokusy typu ,,co kdyby". Není-li cíle dosaženo ani po více pokusech, celý akt cíleného chování zaniká (předloha zapomínací funkce aplikované v teorii počítačů). A. d., v jejímž kontextu se rovněž hovoří o endogenní rytmicitě, lze sledovat prostřednictvím zvolených indikátorů na elementárních reakcích zvířat (vyhledávací a přibližovací reakce s následující konzumatorní fází u potravních či kopulačních aktivit) i u složitějších projevů člověka (průběh cyklických duševních poruch). Čím složitější je však podnětové pole se spouštěcími stimuly, tím obtížnější je volba vhodných indikátorů a. d. Poněvadž znalost a. d. umožňuje za určitých podmínek predikci chování, využívá ji nejen zákl. výzkum, ale i některé aplikované disciplíny (např. farmakoterapie). V.t. buzení.
