afinita

afinita [-ny-, lat.] 1. geom. zobrazení roviny na rovinu (popř. prostoru na prostor), při němž bodu odpovidá bod, přímce přímka (rovině rovina). přímkám rovnoběžným odpovídají přímky rovnoběžné; v tomto zobrazení (afinní zobrazení) se zachovává dělicí poměr. Zvl. případem a. je osová a. dvou rovin ρ. ρ .. kdy bod a jeho obraz leží na přímce pevného směru (směr a.); body odpovídající samy sobě (samodružné) leží v ose a. (přímka p); 2. chem. schopnost látky sloučit se s jinou látkou nebo částicí. Mírou a. je max. práce, která se reakcí uvolní. Za stálého objemu a teploty je mírou Helmholtzova energie, za stálého tlaku a teploty Gibbsova energie. Aby mohla chem. reakce samovolně probíhat, musí být hodnota její a. kladná. A. je závislá nejen na teplotě a tlaku, ale i na složení reakční směsi; mění se tudíž v průběhu reakce, až za rovnováhy dosáhne nulové hodnoty; 3. geol. souhrn vlastností prvků, určujících jejich rozšíření v Zemi, a to podle selektivní schopnosti prvku nebo slouč. reagovat s jinou chem. látkou; 4. ekol. společný výskyt dvou nebo více druhů živočichů bez vzájemného přímého ovlivňování. Výskyt druhů je závislý na jediném faktoru, např. monofágních živočichů na živné rostlině; 5. zeměd. biol. schopnost srůstu (snášenlivost) roubu nebo očka s podnoží při vegetativním množení rostlin. A. se uplatňuje hl. v ovocnářství a vinařství. Rostliny vývojově příbuzné vykazují lepší afinitu.