příslovce
příslovce, adverbium - jaz. druh plnovýznamových slov neohebných, který vyjadřuje příznak dějů, předmětů, vlastností nebo okolností. Ve větě má zpravidla platnost příslovečného určení. Podle významu se dělí na p. místa, času, příčiny, způsobu a míry. V č. vznikají ustrnutím pádů jmen prostých (dole, doma, celkem ) nebo předložkových (tzv. příslovečné spřežky, nahoře. zpaměti ) nebo se tvoří z adjektiv příponou -e, -y, řídčeji -o (dobře, široce i široko, česky ). Samostatnou skupinu tvoří příslovce souvztažná se zájmeny (kde. kdy - kdo. který ...; tu, tam, tehdy, tak - ten, takový ). Stupňují se p. odvozená od přídavných jmen jakostních.
