absurdita
absurdita [-dy-, lat.] 1. nesmyslnost, protirozumovost, protismyslnost; 2. filoz. a log. charakteristika vnitřní spornosti, inkonzistence, to, co odporuje log. zákonům. Proto redukce ad absurdum znamená odhalení log. spornosti nějakého tvrzení či pojmu a tím jeho vyvrácení; též postup, při němž platnost teze se dokazuje zřejmou nesprávností jejího protikladu. V ideal. filoz. byla a. povýšena na filoz. kategorii S. Kierkegaardem, který vychází zejm. z paradoxu spojení věčného (božského) a historického (časového): a. má být atributem lidského bytí ve světě. V existencialismu se zejm. A. Camus (Mytus o Sisyfovi) pokouší vyvodit pocit a. ze srážky člověka se světem, a. vyplývá z konfrontace iracionality světa s lidskou touhou po jasnosti: člověk se dotazuje a svět protismyslně mlčí; člověk je ovládán chodem věcí zdánlivě ovlivnitelných, které ale přesto probíhají na něm nezávisle.
