abchazská literatura
abchazská literatura se do konce 19. st. rozvíjela především v ústní podobě, jež preferovala především bás. žánry od hrdinské epiky po písňovou lyriku a mudrosloví. Zakl. psané liter. byl básník a prozaik D. I. Gulia, který též spoluvytvořil abchazskou azbuku (1892) a zal. první abchazský časopis Apsny, kolem něhož se seskupili mladí autoři. VRSR a ustavení sov. republiky 1921 poskytly podmínky pro trvalý rozvoj lit. tvorby; ta se orientovala převážně na real. zobrazení social. skutečnosti v próze (I. G. Papaskir), v sylabotónicky reformované poezii na oslavu nár. hrdinství (l. Kogonia, 1903-1928) a na zal. a rozvoj dramatu (S. J. Canba). Poválečná doba přinesla rozmach poezie a veršovaného románu (B. Šinkuba, I. Tarba, A. Lasuria), dram. tvorby (M. Lakrba) a povídky (I. Labachu, D. Darsali).
