Závada VilZávada Vilém
Závada Vilém, 22. 5. 1905 Ostrava-Hrabové - 30. 11. 1982 Praha, č. básník. Jeho poezie byla od počátku plná hořké skepse a citlivě reagovala na rozpory doby, její nejistotu a tragiku. (Panychida, Siréna). V době ohrožení národa fašismem našel jistotu v rodném Ostravsku a v pocitu lidské solidarity (Cesta pěšky, Hradní věž). V poválečné tvorbě, usilující o bás. vyjádření velkých sociálních proměn (Povstání z mrtvých) a o novou úlohu poezie v nich (Město světla, Polní kvítí, Jeden život, Na prahu, Živote, díky), nalezl Z. osobitý tón ve výrazovém oproštění, s nímž opětovně vyslovuje potřebu důvěry sbližující lidi a ideál prostého dělného lidství. Autor knih veršů pro děti (Jdou vojáci, jdou, U maminky a tatínka), studií a vzpomínek (Krajina a lidé mého srdce); překl. poezie z bulharštiny, ruštiny, francouštinuy a němčiny(výbor Vtisknout své znamení). Z.um. (1955), nár.um. (1966); l.s.c. (1956, 1971, 1978), Ř.pr. (1965), Ř.rep. (1975).
