Wolff Christian
Wolff Christian , 24. 1. 1679 - 9. 4. 1754, něm. filozof; systematizoval a šířil Leibnizovu filoz. Učil v Halle a v Marburgu. Stoupenec osvíceného absolutismu, obhájce principů přirozeného práva a humanismu. Jeho filoz. měla být prostředkem k dosažení ,,všeobecné blaženosti lidí" a jejím základem mělo být vyjasnění prvotního základu existence všech stvořenin, a tím je bůh; příroda je výtvorem božím. W. chtěl vytvořit všeobecný systém veškerého vědění. Fyzika má studovat tělesa a jejich pohyb, pneumatologie činnost duchů, matematika veličiny věcí, etika přirozené právo a politíka vůli jako vlastnost duše. Filozofie (Weltweisheit) se zabývá všeobecným spojením duchovních a tělesných bytností a jeho základem. W. dal impuls k vypracování estetiky (v té vynikl zvl. jeho žák A. G. Baumgarten); krásno převáděl na rozvažovací reflexy smyslových vjemů. Psychologii dělil na empirickou (kde jde o spojení duše s tělem) a racionální (kde jde o nesmrtelnost duše). Zázračné spojení těla a duše nelze pochopit. Dialektické momenty (např. možnost vnitřních rozporů) v Leibnizově filozofii W. potlačoval a kategoriální systém zformalizoval: do jeho základu položil teologické premisy. Spojoval racionální metodu dedukce s důrazy na indukci. Měl značný vliv na šíření přír. věd, ovlivnil např. M. V. Lomonosova, který byl jeho žákem v Marburgu. Jeho systém byl eklektický a dualistický, jeho kritiku provedl I. Kant.
