Winckelmann
Winckelmann [vinkl-] Joachim Johann , 9. 12. 1717 - 8. 6. 1768 (zavražděn), něm. osvícenec; zakladatel klas. archeologie, představitel klas. něm. estetiky. Studoval teologii a filoz., zabýval se dílem A. A. C. Shaftesburyho, Čh. L. Montesquieua a Voltaira. Estetickým ideálem je mu sochařství doby Feidiovy, dokonale slučující prostotu a harmonii, překonávající duševní hnutí; největší krása je ztělesněna v lidském těle. Příčinou rozkvětu řec. umění je podle W. společenské zřízení a řec. politická svoboda athénské demokracie za Perikla. W. estetika působila pokrokově proti fr. klasicismu a baroknímu manýrismu, proti vyzdvihování umění císařského Říma. W. ovlivnil J. W. Goetha, F. Schillera, J. Ch. Hölderlina, F. Schlegela, G. W. F. Hegela i estetické myšlení doby francouzské revoluce. Jeho idealizace antiky jako věčného vzoru umění se ale stala zdrojem konzervativních proudů (akademismu) zvl. v něm. estetickém myšlení 19.st. Hl. dílo: Dějiny umění starověku .
