Vladislav II. Jagellonský
Vladislav II. Jagellonský, 1. 3. 1456 až 13. 3. 1516, od 1471 č. a od 1490 uh. král; nejst. syn pol. krále Kazimíra IV. Jagellonského a Elišky (1436-1505), vnučky Zikmunda Lucemburského. Již 1469 přijat č. stavy za nástupce krále Jiřího z Poděbrad, 1471 zvolen v Kutné Hoře proti kandidatuře Matyáše I. Korvína. Kutnohorskou volbu neuznal papež, který dal korunovat za č. krále Matyáše I. Korvína. V. II. J. ve volební kapitulaci uznal volební právo č. stavů (1507 však č. sněm přijal jeho děti Ludvíka a Annu za dědice král. podle zásad listiny Karla IV. z 1348) a zavázal se obhajovat kompaktáta a znovu dosadit v Praze arcibiskupa (měl jím být vychovatel V. II. J. historik J. Długosz). Přes papežskou klatbu 1477 uznán za krále a kurfiřta císařem Fridrichem III. Ve spojenectví s Polskem pokračoval ve válce s Uhry, nevyužil však své dočasné voj. převahy a olomouckou smlouvou 1478 si zajistil alespoň vládu v Čechách; ztráta (do 1490) vedlejších zemí č. koruny (Morava, Slezsko, Horní a Dolní Lužice) vedla k výraznému poklesu prestiže a moci č. státu ve stř. Evropě. Ve vnitřní politice postupoval V. II. J. váhavě, což vedlo k oslabení panovnické moci ve prospěch stavů. 1485 byl v Kutné Hoře uzavřen náb. mír mezi katolíky a utrakvisty (1512 prohlášen za věčný), který však se nevztahoval na jednotu bratrskou. 1487 bylo zákonem posíleno poddanství (rozvoj feud. velkostatku); 1407 ztratil král bezprostřední vliv na zemské úřady, které byly rozděleny mezi panský a rytířský stav. 1502 podepsal Vladislavské zřízení zemské , které upevňovalo polit. vládu šlechty v zemi. Boj m. stavu za udržení polit. práv byl V. II. J. podpořen jen částečně. Po své volbě za uh. krále sídlil V. II. J. převážně v Budíně. V čele uh. magnátské opozice stál J. Zápolský. 1514 vypuklo v Uhrách Dóžovo povstání, které bylo krutě potlačeno uh. šlechtou (Báthoryové, Zápolští). 1506 a 1515 uzavřel V. II. J. dědické smlouvy s Habsburky (v.t. vídeňské smlouvy 1515). Majestáty z 1499 a 1510 stanovil neoddělitelnost zemí č. koruny, jejichž soudržnost však byla i nadále oslabena. Za V. II. J. rozvoj pozdně got. umění ovlivněného renesancí (vladislavská gotika).
