Vives
Vives Juan Luis , 6. 3. 1492 - 6. 5. 1540, špan. humanistický filozof a pedagog platónsko-augustinské tradice. Pův. z žid. rodiny, která přestoupila ke katolictví, ale jejíž dva členové byli upáleni pro podezření z návratu k judaismu. Většinu života žil mimo Španělsko. Prof. univ. v Lovani a Oxfordu. Pro konflikt s Jindřichem VIII. opustil Anglii a žil potom v Bruggách. Přítel Erasma Rotterdamského a T. Mora. Stoupenec teorie dvojí pravdy. Kritik scholastického formalismu (In pseudodialecticos - Proti falešným dialektikům).V teorii poznání v mnohém anticipoval empirickou metodu F. Bacona. Požadoval nahradit kult autorit logickými důkazy a víru poznáním. Smysl filoz. viděl v návodu ke šťastnému životu. Byl jedním z průkopníků empirické psychol. založené nikoliv na scholastických disputacích o duši, ale na zkoumání jejích projevů. Podal rozbor asociace představ, povahy paměti, ze spojení vjemů a myšlenek vyvozoval ideu reflexu. Reformátor pedagogiky, položil základ human. vědy o výchově a formuloval řadu jejích didaktických zásad; byl stoupencem individualizace výchovy a vzdělání, vycházel z poznatků o osobnosti dítěte. Žádal vzdělání pro ženy, napsal první systematické pojednání o ženské otázce. Byl předchůdcem J. A. Komenského (ten se na Vivesovo dílo vědomě odvolával). Přímo zapůsobil na špan. lékaře a mater. filozofa J. Huarta. Jeho pedag. odkaz byl objeven teprve v 19.st. a doceňován je až v současnosti. Hl. spisy: De anima et vita (O duši a životě), De disciplinis (O vědách), De causis corruptarum artium (O příčinách úpadku věd).
