Vitold
Vitold, kolem 1352 - 27. 10. 1430, velkokníže litevský; syn Kiejstuta, bratranec Vladislava II. Jagiełła. Vyrostl ještě v pohanském prostředí, 1383 přijal křest od křižáků (jméno Wiganda), 1384 podle pravoslavného ritu (jméno Alexander), od 1386 opět katolík. V důsledku domácích bojů uprchl 1383 na území řádu něm. rytířů, 1384 mu Jagiełło udělil Grodno a Podlesí; 1392 jmenován správcem Litvy, stal se jejím faktickým vládcem a na zákl. vilensko-radomské unie 1401 doživotním velkoknížetem. Válčil několikrát s řádem, 1398 navrátil Litvě Žmuď, 1410 společně s Vladislavem II. Jagiełłem zvítězil v bitvě u Grunwaldu. Usiloval o nadvládu nad vých. Evropou, 1399 poražen v bitvě na řece Vorskle chánem Zlaté hordy, 1404 získal Smolensk, 1426-28 rozšířil svou hegemonii na Pskov. Horodelskou unií 1413 zajistil rovnocenné postavení Litvy a Polska, usiloval postupně o úplnou nezávislost. 1429 mu odeslal císař Zikmund Lucemburský král. insignie, které zadržel v Polsku Z. Olesnický. - 1421-22 obdržel V. nabídku husitské Prahy, aby přijal č. korunu. V. váhal a poslal do Čech svého synovce Zikmunda Korybutoviče; později husitský návrh odmítl (o č. korunu pak usiloval Zikmund Korybutovič).
