Vítkovci
Vítkovci, č. šlechtický rod; zakl. jeho polit. a majetkové moci Vítek z Prčice, jehož potomci patřili od konce 12. do zač. 17.st. k představitelům č. panstva a č. feud. státu. Podle heraldické pověsti rozdělil Vítek z Prčice svůj majetek mezi svých 5 synů a přidělil jim znak pětilisté růže v různých barvách. Jeho synové se skutečně na přelomu 12. a 13.st. majetkově rozdělili a stali se zakl. hl. linií pánů erbu růže: Vítek Starší větve krumlovské (nejvýzn. představitel Záviš z Falkenštejna), Jindřich z Hradce pánů z Hradce, Vítek Mladší větve rožmberské a Vítek z Klokot (syn nebo synovec Vítka z Prčice) větve třeboňsko-landštejnské. Oddělení dalších linií Vétkovců (páni z Kosovy Hory, z Ustí, ze Stráže, z Borotína) nelze písemně přesněji doložit. Majetková základna V. se rozvíjela v již. Čechách, kde se V. podíleli na přelomu 12. a 13.st. na kolonizaci a hosp. využití tehdy vedlejších oblastí přemyslovského státu. Jejich zázemím byly majetky v oblasti Sedlčanska (Prčice), dolního povodí Lužnice (Veselí) a v Budějovické pánvi. Do 2.pol. 13.st. ovládli rozsáhlou kolonizační pohraniční oblast v prostoru od Šumavy po již. Moravu, v níž vznikla hl. centra vítkovských rodových dominií (Rožmberk, Č. Krumlov, Nové Hrady, Třeboň, Jindřichův Hradec, Telč); zároveň V. pronikli majetkově za hranice č. státu do Podunají (Raabs, Falkenštejn, Haslach). V období vlády Přemyslovců vystupovali V. v polit. záležitostech solidárně; to se projevilo zejména za dvou odbojů 1276-77 a 1289-90 proti král. moci, která se snažila po pol.13.st. rozšířit svou pozici v jižních Čechách (založení kláštera Zlatá Koruna a královského města Českých Budějovic). V.t. z Hradce; z Landštejna; Rožmberkové; ze Stráže.
