Václav I. č. král
Václav I. (v.t. Václav I. svatý) z dyn. Přemyslovců, 1205 až 23. 9. 1253, od 1230 č. král; syn Přemysla I. Otakara a Konstancie Uherské. 1216 z podnětu Přemysla I. Otakara zvolen č. velmoži a mor. markrabětem (Vladislav Jindřich) č. panovníkem (tzv. ml. král; korunován již 1228); tím Přemysl I. Otakar čelil nástupnickým nárokům svého syna Vratislava. 1207 zasnouben s Kunhutou Štaufskou, dcerou řím.něm. krále Filipa Švábského. 1233 a 1237 potlačil odboje svého bratra mor. markraběte Přemysla (†1239) a 1247-49 svého syna Přemysla II. Otakara. 1241 organizoval obranu proti vpádu Tatarů, kteří po bitvě u Lehnice ustoupili přes Moravu do Uher. V zahr. politice zprvu v přátelských vztazích ke Štaufům, ve 40. letech se klonil ke guelfské politice. 1252 podpořil druhou volbu Viléma Holandského za řím.něm. panovníka v Brunšviku; tím byla upevněna autorita č. kurfiřtského hlasu (proti odmítavému stanovisku obsaženému v Saském zrcadlu). Usiloval o získání Rakouska, kde po vymření Babenberků nastoupili vládu jeho synové Vladislav (1246-47) a Přemysl II. Otakar (1251-76). Upevňoval panovnickou moc výstavbou hradů (Zvíkov, Týřov, Křivoklát) a zakládáním měst (formování Starého Města pražského, Litoměřic, Mostu, Hradce Králové, Jihlavy, Brna, Olomouce, Znojma, patrně Kouřimi, Písku, Čáslavi); od 40. let 13.st. docházelo k upevnění teritoriální moci vyšší šlechty (emfyteutická kolonizace, zakládání hradů - Lemberk, Šternberk, Strakonice, Rožmberk). Č. stát se stal po Uhrách nejbohatším a nejsilnějším feud. celkem stř. Evropy. Za vlády V. I. došlo s jeho podporou ke kult. rozkvětu Čech (po čátky got. umění, výstavba Anežského kláštera v Praze a kláštera v Tišnově, reformy círk. zpěvu děkana Víta, rozvoj rytířství, minnesängři Reimar von Zweter, †po 1252, Friedrich von Sonnenburg, †po 1273, a další v králových službách).
