Umbria
Umbria [-brja], kr. ve vnitrozemí stř. Itálie; 8 456 km2, 815 000 obyvatel (1984), kr. m. Perugia. Hornatý kr. s úrodným údolím Tibery a Nery; Trasimenské jezero. Člení se na provincie Perugia a Terni. - Ve starověku osídlena Umbry, kteří obývali prostor od Spoleta až po Rimini. V 7.st. pod vlivem Etrusků, později expanze Galů a Sabinů, ve 3.-2.st. podrobena Římu. Za císaře Augusta tvořila 6. kraj Itálie. V raném středověku zde Langobardi vytvořili spoletské vévodství, území u Jaderského moře ovládala Byzanc. Pipinovou donací 754 připadla U. papežskému státu. Svrchovanost papežů byla ve středověké U. jen formální; v 11.st. zde vznikly m. komuny (nejvýzn. Perugia). Zač. 13.st. U. hl. místem vystoupení Františka z Assisi; po jeho smrti U. centrem františkánů. V 16.st. U. pevně zapojena do círk. státu; 1798-1800 součást rev. řím. rep., 1808-14 anektována Francií (Napoleon I.), 1814 obnoven círk. stát, 1848 silné rev. hnutí, od 1861 součást Itálie.
