Turecko - dějiny

Turecko - dějiny Malá Asie, která tvoří největší část dnešního Turecka, byla ve starověku oblastí vyspělé civilizace (chetitská říše, řec. ant. města na záp. pobřeží); ve 2.st. př.n.l. se stala součástí řím. impéria, od konce 4.st. n.l. pak tvořila spolu s Cařihradem a jeho okolím jádro byz. říše. Koncem ll.st. ovládli Malou Asii seldžučtí Turci a vytvořili zde Konyjský sultanát, který se však na přelomu 13. a 14.st. v důsledku vnitřních rozporů i mongolských nájezdů rozpadl. 1299 vznikl v sz. Anatólii nezávislý stát jednoho z tureckých kmenů v čele se sultánem Osmanem I.; ve 14.st. ovládl celou Malou Asii a část Balkánského poloostrova a vytvořil tak základ osmanské říše. Výbojnými válkami v 15.-17.st. (v.t. turecká expanze) se Turci zmocnili většiny území jv. Evropy, Černomoří, Blízkého východu a sev. Afriky. Změna v poměru sil v Evropě a současně počínající krize voj.-lenního systému osmanského státu vedly koncem 17.st. k zastavení tureckých výbojů; v 18.st. nastal úpadek moci říše, jež postupně ztratila řadu svých území v jv. Evropě a Cernomoří. Vnitřní krize osmanského impéria byla pak od zač. 19.st. násobena sílícím nár. osvob. bojem porobených balkánských národů (Srbů, Bulharů, Řeků). V průběhu 19.st. ztratila říše většinu svých držav na Balkáně a po porážce v balkkánských válkách 1912-13 byla prakticky vytlačena z Evropy; někdejší velmoc se stala faktickou polokolonií evr. mocností (v.t. kapitulace; otomanský dluh). Všeob. krizi a rozkladu impéria se snažilo čelit mladoturecké hnutí, usilující o reformy zaostalého státu podle západoevr. vzoru. Představitelé tohoto hnutí se dostali po vítězství mladoturecké rev. 1908-09 k moci, uskutečnili některé dílčí reformy, ale především se zaměřili na boj proti nár. osvob. hnutí utlačovaných národů, snažíce se upevnit říši na zákl. panturkismu; zahr. polit. se orientovali hl. na vilémovské Německo. První svět. války se osmanská říše účastnila na straně centrálních velmocí; spolu s nimi byla poražena a fakticky se rozpadla. Většina jejích území na Blízkém východě byla posléze prohlášena za mandátní území Spol. národů pod brit. a fr. správou a vlastní Turecko (Malá Asie a Istanbul s okolím) okupováno armádami Dohody. Bezprostředně po skončení 1. svět. války však došlo v Turecku k burž. dem. rev. pod vedením Atatürka; v říjnu 1923 vznikla nezávislá Turecká rep. (v dnešních hranicích) a v následujících letech provedena řada reforem, směřujících k překonání zaostalosti a vybudování moderního kap. státu. Za 2. svět. války bylo Turecko neutrální (i když podléhalo vlivu nacist. Německa, jež zde mělo význ. pozice); teprve v únoru 1945 vstoupilo do války po boku Spojenců. V poválečném období se zahr. polit. orientovalo především na USA a stalo se členem NATO. Ve vnitřní politice byl nastoupen reakční kurs, který vedl k zostřování třídních a sociálních protikladů. Po státním převratu 1960 se vytvořil prostor pro aktivizaci levicových polit. sil. V 70. letech se však prohloubila ekon. a sociální krize, provázená projevy pravicového i ultralevicového terorismu. Tato situace vedla k voj. převratu v září 1980 a nastolení voj. režimu, který sice paralyzoval činnost teroristických bojůvek, současně však rozpoutal i represe proti levicovým a dem. silám. Přijetím nové ústavy 1982 byl zahájen postupný návrat k civilní ústavní vládě. 10.-ll.st. pronikání seldžuckých Turků ze stř. Asie do oblasti Malé Asie 1071 vítězství Seldžuků nad byz. říší v bitvě u Manzikertu konec ll. až zač. 14.st. Konyjský sultanát 1299 Osman I., vládce emirátu v sz. Anatólii, vyhlásil nezávislost svého území na Konyjském sultanátu - oficiální datum vzniku osmanské říše 1349-50 první osmanské nájezdy do Evropy (na území Bulharska) 1354 obsazení města Gallipoli na břehu Dardanel osmanskými vojsky - začátek soustavných tureckých výbojů na Balkán 1356 dobytí Ankary; počátek turecké expanze na východ 1361 dobytí Drinopolu, který byl 1361-1453 hl.m. osmanské říše 1389 vítězství nad Srby v bitvě na Kosově poli 1393 dobytí Bulharska 1396 neúspěšná křížová výprava proti Turkům, vedená Zikmundem Lucemburským (porážka u Nikopole) 1397 první turecký vpád do Uher 1444 porážka křižáků v bitvě u Varny 1453 dobytí Cařihradu - zánik byz. říše; Cařihrad přejmenován na stanbul a prohlášen hl.m. osmanské říše 2. pol. 15.st. ovládnutí větší části Balk. poloostrova Turky (Mehmed II. Fátih) 1520-66 vláda sultána Süleymana I. Kanuni - vrcholné období výbojů; osmanská říše dosáhla největšího územního rozsahu 1521 dobytí Bělehradu tureckým vojskem 1526 turecké vítězství v bitvě u Moháče - ovládnutí části Uher osmanskou říší 1529 turecký vpád na Slovensko a do rakouských zemí; porážka Turků u Vídně 1534 dobytí Bagdádu 1541 dobytí Budína a obsazení značné části Uher Turky 40.-50. léta 16.st. připojení Iránu k osmanské říši 2. pol. 16.st. obsazení již. části Slovenska 1571 porážka tureckého loďstva v bitvě u Lepanta 70.-90. léta 16.st. ovládnutí Zakavkazska zač. 17.st. ústupky Turků na uh. frontě; rozvoj obch. styků osmanské říše s Anglií, Francií a Sev. Nizozemím 1683 obležení Vídně tureckými vojsky; porážka Turků v bitvě u Vídně 12. 9. - zač. úpadku osmanské voj. moci v Evropě 1699 karlovický kongres 18.st. postupný úpadek osmanské říše - voj. neúspěchy, ztráta řady dobytých území; narůstání hosp. obtíží, sociálních rozporů a krize voj.-lenního systému 1703-30 tzv. období tureckého baroka za vlády sultána Ahmeda IlI. - výrazný kult. rozvoj, podporovaný státem 1730 povstání Patrona Halíla 1768-74 rusko-turecká válka - porážka Turků (küčük-kajnardžský mír 1774) 1783 osmanská říše postoupila Rusku Krym, Kubáň a Tamaň 1787-92 válka osmanské říše s Ruskem a habsburskou monarchií 1788-1822 vláda Aliho paši Tepelenského v již. Albánii a sev. Řecku 1804 protiturecké povstání Srbů v bělehradském pašaliku 1806-12 rus.-turecká válka (bukurešťský mír 1812) 1815 nové povstání v Srbsku, vedené Milošem Obrenovicem 1821-30 řec. nár. osvob. boj proti turecké nadvládě 1826-39 vláda sultána Mahmuda II. - uskutečnění zásadních reforem, směřujících k centralizaci a modernizaci říše (likvidace voj.-lenního systému, vytvoření armády podle evr. vzoru) 1828-29 rus.-turecká válka; porážka osmanské říše, jež nucena drinopolským mírem 1829 uznat nezávislost Řecka a autonomii Srbska, Moldavska a Valašska 1839 vyhlášení první ústavy; zač. období tanzimatu 1853-56 krymská válka 50.-70. léta prohlubování hosp. krize 1875 vyhlášení státního bankrotu 1876 dubnové povstání v Bulharsku, krutě potlačené tureckými vojsky 1877-1908 absolutistická vláda sultána Abdülhamida II. 1877-78 rus.-turecká válka; porážka osmanské říše 1878 3. 3. sanstefanský mír 13. 6.-13. 7. berlínský kongres velmocí rozhodl o nezávislosti Srbska, Cerné Hory a Rumunska, o vytvoření auton. Bulh. knížectví a o rak.-uh. okupaci Bosny a Hercegoviny 2. pol. 19.st. mladoturecké hnutí 1881 zřízení správy otomanského státního dluhu 1908 rak.-uh. anexe Bosny a Hercegoviny; vyhlášení plně .suverénního Bulharského království