Toulouse město
Toulouse [tulúz], kr. a přístavní m. v již. Francii v Midi-Pyrénées, středisko dpt. Haute-Garonne, na Garonně a průplavu Canal du Midi; 398 423 obyv. (1999) srov. 354 300 obyv. (1982). Univ. (zal. 1229), technika a jiné vysoké školy, výzk. ústavy, div., muzea, observatoř. Got. katedrála, kostely, bazilika, řím. památky. - T. byl v předřímské době hl.m. keltských Volků Tektosagů, 120-100 př.n.l. podmaněn Římany (Tolosa) a stal se součástí Galie narbonnské. V pol. 3.st. zal. biskupství, zač. 5.st. dobyt Vizigóty, kteří z něho učinili 419 hl.m. tolosánské říše. 507 jej dobyl franský král Chlodvík; od Karla I. Velikého základna franských operací proti Arabům, středisko hrabství toulouského a 778-877 hl.m. Aquitánie. Od 1152 měl m. samosprávu; dvůr toulouského hraběte byl jedním ze středisek okcitánské kultury a vzdělanosti (dvorská poezie jihofr. trubadúrů). Vývoj přerušen válkou proti albigenským; T. se stal sídlem inkvizice, 1229 zal. univ., ideol. centrum v potírání hereze. 1271 připadl T. fr. koruně a stal se střediskem král. vlivu v Languedoku, zůstal však úzce spjat s polit. a kult. tradicemi jižní Francie; v 15.st. nový rozkvět díky obchodu s pastelem (barevné křídy), jemuž učinily konec konkurence indiga a hugenotské války. - Prům. let. (kosmonautika), elektroniky, chem., text., kožedělný, nábytkářský. Dop. křižovatka (ř. přístav, letiště).
