Theofrastos
Theofrastos z Eresu na Lesbu, asi 372 př.n.l. - asi 287 nebo 286 př.n.l., starořec. filozof, peripatetik; druhý scholarcha peripatetické školy, přírodovědec. V mládí člen Platónovy Akademie, později spolupracovník, přítel a nástupce Aristotelův; stál v čele jeho školy, kterou prý za jeho vedení navštěvovaly 2 tisíce posluchačů. Jeho přáteli byly i význačné polit. osobnosti doby - Kassandros, Ptolemaios I., Démétrios Falérský. Obžalován pro podezření z bezbožnosti, ale osvobozen. Po pádu Démétria Falérského musel opustit Athény, po 306 se vrátil, když byl zrušen Sofoklův zákon o kontrole filoz. škol. Samostatný a pilný badatel (220 spisů); vynikal všestranností. Kriticky se stavěl k řadě spekulativních prvků Aristotelova systému (např. k učení o prvním hybateli, k teleologismu). Už za jeho scholarchátu začal posun k empirismu, charakteristický pro pozdější vývoj peripatetismu. Největší význam má jeho dílo Metafyzika; spis Názory přírodních filozofů se zachoval ve výtazích. Spolu s Aristotelem založil dějiny filozofie (jeho líčení zahrnovalo vývoj řec. filoz. od Thaleta po Platóna); dílo bylo excerpováno mnoha doxografy. Autor řady děl z fyziologie, zool., bot., přírodovědy, psychol. (Povahopisy ). V log., kterou pokládal za nástroj zkoumání a dokazování, rozpracoval teorii hypotetických úsudků, s čímž jeho logika ukazuje ke vztahové logice stoiků.
